Bitva Libušín
Bitva Libušín 2022 - Křížová výprava roku 1147
Kompletní sestřih I. dějství letošní Libušínské bitvy z dílny Vladimíra Gruncla, kamera: Petr Sankot, Pavel Bláha, Vladimír Gruncl. Věříme, že se vám video bude líbit 🙂 Děkujeme všem za účast, užijte si ještě jednou tuto parádní podívanou!
Článek s dějinnými vysvětlivkami o libušínské bitvě:
https://www.bitvalibusin.cz/post/libu%C5%A1%C3%ADnsk%C3%A1-bitva-o-t%C5%99ech-d%C4%9Bjstv%C3%ADch-a-%C4%8Dtvrt%C3%A9-jako-epitaf
První dějství bitvy se věnuje období raného středověku a křížové výpravě olomouckého biskupa Jindřicha Zdíka proti polabským Slovanům l.p. 1147, kdy naši předkové přispěli významně k šíření křesťanství. Příběh vypoví o velikém zklamání biskupa nad způsobem jakým bylo křesťanské náboženství šířeno, o pokoře, lásce a o honbě za kořistí a bohatstvím.
V roce 1147 totiž křesťanské společenství zorganizovalo druhou křižáckou výpravu, která se také nazývá Venedská, a poslalo křižáky proti polabským Slovanům, navzdory skutečnosti, že mnoho z polabských a pomořanských slovanských zemí v té době již byly křesťanské, přinejmenším formálně.
Olomoucký biskup Jindřich Zdík byl významný český duchovní a diplomat. Biskupem olomouckým v letech 1126 –1150. O jeho původu dosud panují mezi odborníky dohady. Podle jedné teze pocházel přímo z přemyslovského rodu, bývá však někdy také považován za syna kronikáře Kosmase. Od 22. března 1126 byl olomouckým biskupem. Zdík se stal na Moravě hlavní mocenskou oporou pražského knížete Soběslava I. v boji proti olomouckému údělnému knížeti Otovi II. 30. června 1131 posvětil katedrálu svatého Václava. V letech 1137 – 38 vykonal jako jeden z prvních Čechů pouť do Jeruzaléma. V roce 1138 se zúčastnil 2. lateránského koncilu v Římě.
V roce 1147 se stal účastníkem neúspěšné křížové výpravy proti polabským Slovanům, kterou se vám právě budeme snažit přiblížit v prvním dějství. Po smrti knížete Soběslava I., kdy se vlády ujal jeho nástupce Vladislav II., se biskup Zdík opět postavil na stranu pražského knížete proti odbojným moravským údělným knížatům. Olomoucké biskupství se díky tomuto jeho postoji stalo samostatným církevně – politickým útvarem, který napříště nepodléhal moci moravských údělných knížat, nýbrž přímo pražskému knížeti.
Nicméně křížová výprava z velké části selhala i při pokusu obrátit na křesťanství slovanské Venedy. Sasové dosáhli sice obrácení pohanů v Dobinu, ale Slované se ke svým pohanským zvykům vrátili, jakmile se křižácká vojska rozpadla. Albrecht z Pomořan napsal:
„ Pokud by přišli posílit křesťanskou víru (...) měli tak učinit kázáním, nikoliv silou. “
— Albrecht z Pomořan
Jako dohra křížové výpravy, bylo Meklenbursko a Pomořansko především saskými křižáky Jidřicha Lva vydrancováno.[30] Tento čin oslabil vliv Slovanů v oblasti, což v budoucnu omezilo jejich odpor vůči křesťanské expanzi a napomohlo křesťanům v následujících desetiletích přinést další vítězství.
Odkazy:
https://cs.wikipedia.org/wiki/Jind%C5%99ich_Zd%C3%ADk
https://www.boleradice.cz/2009/02/10/513/
http://www.hradiska.sk/2012/05/kriziacka-vyprava-proti-slovanom.html
https://www.mystika.info/news/venedska-krizova-vyprava/